16th November 2010

18. 11. 2010

I remember, that it was just yesterday that we celebrated the 21st anniversary of the Velvet Revolution. Some people celebrated it less, some celebrated it more intensively.

With the topic of the Velvet Revolution however, there are a few terms directly or indirectly connected to it. Words such as Samizdat, Love, Truth, Regime, Censorship, Dissent and so on. And it was the day before the 17th November 2010 that reminded me of another very important term. This term is "UNDERGROUND".

On the 16th of November an interesting event took place in a club called Jet, which is located near the Husinecká tram station in Žižkov. It was a concert of 4 local student bands. Students of different high schools gathered around this magical place which surely Jet is. For someone who has never been there, it is the kind of club with wooden floor and a basement with a little stage. It looks very dirty both upstairs and downstairs and when a show begins one can hardly hope to be able to breathe fresh air while walking down the stairs, nearing the melting pot of the generation that still quite has not the legal right to vote.

I myself did not find the concert very amusing and so I rather stayed upstairs, debating or chatting with friends from my old school. I did not pay attention to what is going on in the basement and was rather enjoying other aspects of the evening.

Then, something disturbed this state of my mind. It was a piece of information very disturbingly handled to me. Yet the content of it was too much of a thing I had been waiting for the whole evening and ignoring all the circumstances I instinctively ran down the stairs and sat on the floor right next to the stage. The band that was about to perform is called "Kopec Šišek".

Here is an interview in Czech that was sent to the members of KŠ (Tadeáš Polák and Michael Ivanovič Kačur) a week after their appearance in Jet.

AH: Mohli byste pánové nějak (ať už stručně a výstižně, nebo dlouze a nevýstižně) popsat náturu KŠ?
T: Jsme dříve neofolkový, ale od doby co nám začali umírat postavy v textech deathfolkový duo- nechceme být teda malicherně ufňukaný ani vzívat Thora a kousat hlavy netopýrům- jde spíš o usnadnění práce, jelikož člověk nemusí řešit další osudy postav. Ale vlastně jsme smrt nikdy prvoplánově nepoužívali jako klišé nástroj, tak nějak se to prostě stane.M: Ostatně všechno co se týká Kopce šišek se ňák tak stane- věci nějak samovolně vznikaj, zprvu nad nima nepřemýšlíme a sebereflexe přichází až postupem času a podle reakcí lidí. Jinak co se týče koncertování, hlavní řiť je cestování za Prahu a setkávání se s lidma. Občas se to co předvedeme líbí, někdy méně, ale vždy se rádi seznámíme a opijeme s domorodci a poznáme cizí kraj a mrav.

AH: Jak a za jakých okolností se dalo duo do hromady?
T: Bylo to v létě a na Petříně. Vlastně z toho, že jsme do čtyř akordů jež vybrnkával M.I. popsali kde jsme, jak to tam vypadá a jak se přitom cítíme vznikla Petřínská pohoda. První publikum jsme měli chvíli na to v přišivších technařích, v jejichž velkých zorničkách byl myslím tenkrát důvod, proč nedošlo k žádné negativní vazbě a Brontosauři, o den později přejmenovaní na KŠ, nezanikli ještě ten den. Nutno říct, že jsme takto lehkovážně zahájili kariéru hlavně z neznalosti hudby a hudební scény vůbec, dnes bychom si zakládat KŠ rozhodně netroufli.
AH: Co představuje či znamená vlastně název Kopec Šišek?
T: Významy to má dva- první je jako Petřín- kopec kde rostou na stromech šišky, a zároveň, a v tom je rafinovaná slovní hříčka, kopec šišek- šíš- vodních dýmek. Ne že by se nám ten název líbil, myslím že už dost brzo potom co ho M.I. vymyslel se nám začal dost nelíbit, což narostlo až do stavu, že nechápem jak jsme se tak mohli pojmenovat. V současnosti je název spojen se spoustou zážitků a kůl věcí, takže vešel do povědomí čili je téměř nepředstavitelné měnit

AH: Je záměrem dua, co by dua folkového či písničkářského, aby vyjadřovalo či zastávalo nějaké politické postoje či orientace?
M: V souvislosti se společenskýma a politickýma otázkama automaticky přenáším(e) svoje názory do písniček. Je ale velký spousta témat na který se cítím příliš omezenej a nevzdělanej abych tvořil bouřlivý protestsongy.T: Nevím jak to mají ostatní a nevím jestli je to naším záměrem, ale já myslím že jakožto folkaři k tomu tak ňák jsme předurčeni. Jiný kapely si možná nemůžou dovolit tolik povídat, protože by to třeba narušilo jejich koncert a nehodí se to, ale to u nás nehrozí. Taky máme tu výhodu, že jsme spolu něco hus napásli a tak máme na většinu věcí stejný názory a tak můžeme třeba právě kapelu využít k tomu, abychom jako KŠ podpořili třeba squatting nebo na koncertě řekli, že ta pražská koalice je vážně těžce z prdele anebo prostě jen vyprávěli, jaká byla v autobuse se Student Agency stevardka. Naše vystoupení jsou prostě často víc než koncerty takový recitály a diskůze, v rámci nichž se občas i něco zabrnká.M: V pódiových monolozích se dle mě ale vyslovujeme k vážnějším věcem pouze pokud máme nutkavou touhu nějak dát najevo svůj postoj (a z valné většiny také k tématům jež se nás více či méně dotýkají). Velká část našich komcertních, rétorických exhibic je značně pofidérní šou plná nesouvisejících témat, vyprávění zcela banálních každodeních příhod a omámené mumlání zvuků, slov a vět našeptávaných nám našimi ochmelenými mozky.
AH: Kdo je hlavním autorem písní?
T: Celkově je to nějak tak půl na půl, i když poslední dobou je asi aktivnější Michael Ivanovič.
AH: Jste populární?
M: Je to vlastně dost absurdní a tragikomický, ale vzhledem k našim nulovým ambicím při zakládání kapely ano. Veskrze je to docela příjemná věc a když má člověk vyvýšený prostor jako pódium, pár piv v sobě, pár desítek lidí co ho poslouchaj a mikrofon v ruce, může si na tom slušně nahonit ego.T: Spíš bych to nazval tak decánko známí, myslím že jsou i tací kteří nás třeba znají a nemilují, fakt ale je že být tu a tam od někoho poznáván a identifikován jako člen KŠ je docela zábavné. Následný hovory povětšinou končí tím, že tomu člověku vymlouváme aby nás poslouchal.M: Mluvím také o lokální popularitě vztahující se na jistou věkovou kategorii, sítě kamarádů potažmo známých a kamarádů známých, kamarády kamarádů známých nevyjímaje atd. Velkou roli v zárodečných časech měl bendzoun a ďábel internetu vůbec. Asi bychom bez tohoto fenoménu zřejmě vůbec nezačali koncertovat a všechno by šlo po krátké chvilce opojení z produkce vlastních tříakordovek na Petříně k šípku. Kdo ví to už je na výlet do paralelního vesmíru.
AH: Koho se snažíte svými texty oslovit, jestli někoho?
T: Na žádnou konkrétní věkovou skupinu naší hudbou nemíříme, ale tak obecně nás má rádo asi dost stejně starých lidí, dost mladších, kupodivu i někteří o dost starší, občas nějací ti punkýši, a tu a tam i někdo koho si vážíme, což je vždy hřejivé. Někteří lidé v tom navíc dokážou najít věci, které sami vůbec nevidíme. To je třeba i příklad písně Pičus, o které se kdysi někdo domníval že je nenápadnou protiamericky namířenou baladou- ale to bylo spíš tím, že v refrénu neslyšel P.I.Č.U.S., ale Pepíček US.
AH: Cítíte se býti undergroundovou kapelou?
T: Těžko říct, vlastně jsme nad tím nikdy ani nepřemýšleli a ani nevím, jací bychom měli být, abychom underground byli. Nějaké komerční úmysly s písněmi nemáme, pozvánku na koncert přijmeme rádi kamkoliv (až na Motoráj, kde jsme měli hrát týden po nazipunkové kapele Ortel) a písničky o lásce, smrti a nábytku zase tolik kapel nehraje, takže můžeme říct, že jsme třeba trochu jiní, ale na druhou stranu, kdyby se nám nabídli Svijany, že nám zasponzorují pivně turné, tak o tom minimálně hlasujeme, a jak jsme se o tom tak bavili, skončilo by to 1:1, ale undergroundová kapela by o tom neměla asi ani hlasovat.
AH: Co je podle vás underground?
T: Pro mě je to takovej vznešenej pojem, zčásti to jsou pro mě hlavně kapely z dob před revolucí a věci kolem nich, zčásti mám třeba pocit, že to jsou některý kapely, který znám, který si drží takovej nezvyklej přístup k nějakejm věcem (třeba že ta kapela nemá profil na bandzounu) ale na nějakou velkou charakteristiku undergroundu si vůbec netroufám.
AH: Jste věřící?
T: Ano, jsme odchováni jakožto katolíci ve farnosti sv. Václava ve Vršovicích, i když já tam mše poslední dobou navštěvuji spíš zřídka, protože se mi po pivně náročných sobotách nedaří úplně vstávat a Michal přesídlil k Salvátorovi, kde káže moudrý Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.
AH: Jak by jste se vyjádřili k heslu: "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí!" ?
T: Řekl bych, že sice nevím jestli zvítězí, ale bylo by to čupr. A že to řekl moudrý pán, kterého obdivuji a chovám v oblibě.M: Věřím, že ano.
AH: A na závěr, jak by jste kriticky sami hodnotili svoji vlastní tvorbu?
T: Jsou písničky, který zpětně považujeme za tak trochu středně debilní nebo úplně nehratelný, naštěstí s tím jak přibývají nový se tvoří plejlist za nějž se už skoro ani nestydíme. Takže jako né úplně košér hodnotíme hlavně absenci nových plísní a osobního rozvoje.